Everything is just... boring.

Zdravím :)
Vůbec nejsem aktivní a je mi to celkem jedno, protože články píšu stejně jen pro sebe a nikdo je nečte, což lidem nemůžu mít za zlé, protože články prostě psát neumím a číst se to nedá.
V poslední době ale mám opravdu spoustu volného času, jelikož se pořád jen přemisťuju z nemocnice, k babičce a domů.
Někdy si prostě nevyberete, jestli prázdniny strávíte u moře, na chatě a v kinech nebo v nemocnici a doma/u babičky nebo prostě někde  posteli.
No a já takhle nestrávím jen práydniny, ale rovnou celý rok, což bude dost nepříjemné, ale nikoho z vás to nezajímá, proto asi moje čánky nikdo nečte.

Je ale celkem dost nových věcí v mém životě, například jsem začala znova kreslit a taky budu mít nový pokoj, protože musím a vastně mi to vůbec nevadí, až na to, že to bude pokoj, kterého se celý život děsím, nevím, jestli je to tou obrovskou děsivou skříní (celkem klišé, že?), na které jsou hlavy (vážně, jsou tam) nebo tou extrémně děsivou knihovnou ve zdi, ve které jsou snad 200 let staré knihy. Může to být taky tím, že je to extrémně malý pokoj, ale je v něm obrovský "křišťálový" (uvozovky, protože vypadá dost staře a fakt už to průzračně a křišťálově  nevypadá) lustr, objemný barevný koberec s podivnými vzory, miliarda papírů, přes které se nedá chodit a přes okno je tam závěs snad celý můj život, aby tam nikdo neviděl nebo snad jsme upíři a nesmí dovnitř sluneční světlo? Nad tím jsem už několikrát přemýšlela, fakt. Kdo by se takového pokoje nebál, že?

Taky jsem znova začala kreslit. Začalo to tím, že jsem dostala extrémní nutkání si jen tak čmárat pastelkama a protože jsem nikdy neměla žádné umělecké pastelky, tak jsem si je přála a mamka mi je donesla jako překvapení do nemocnice, jsou akvarelové a jsou skvělé.
No tak jsem si vzala skicák a začala čmárat to, co jem viděla v hlavě a dopadlo to... zvláštně. Bez předlohy už jsem nekreslila nějaký ten rok, takže o pro mě bylo jakoby něco nového.

A taky je to poprvé za hodně douhou dobu, co jsem nějaký obrázek dokončila, protože si dávám vždy až moc velké cíle, volím až moc těžkou předlohu a pak když se naštvu, tak už to udmítám dokreslit a mám k tomu odpor. Tady se to stát nemůže, protože žádná doonalá předloha není.

Řeknu vám, původně jsem si myslela, že přečtu snad všechny knihy, co jsem kdy chtěla (a že jich je), protože já chci číst (ikdyž si moje sestra myslí opak, pche), já miluju knihy i čtení, ale vždycky jsem si řekla, že ten čas můžu využít nějak lépe a dělat něco, co můžu pouze v tento "jedinečný moment" a čtení jsem odložila na chvíli, kdy prostě bude "ten jedinečný moment" na čtení.

Ale když kreslím, tak se u toho rovnou můžu dívat znova na mé oblíbené díly HIMYM (R, klid, na GoT se nemůžu u kreslení dívat, protože to prostě musíš vnímat celým mozkem. Stejně jako ostatní amazing seriály. Na tohle stačí pětina mozku.) Takže čtení se zase odkládá. Já ale jednou ty knihy přečtu, vždyť mám rok času, možná i víc.

Taky jsem zradila svoji sestru (promiň, že se to doyvídáš takhle) a podívala se na The Giver, protože jsem to chtěla po přečtení knihy vidět už nějaký ten měsíc a ona mi to zakázala, prý se podíváme spolu, až si to přečte ona. Jenže R si tahá svoji hromádku rozečtených knih úplně všude s sebou, ale místo, aby je dočetla, tak čte knihu úplně novou (já vím, že GoT se nedá odložit, ale chápeš). Takže kdo ví kdy to přečte.Film byl teda skvělej, ale kniha byla dost jiná (aneb dáme do filmu herce o miliardu let starší, aby jsme je mohli párovat). Samozřejmě byla ta kniha lepší.

No nic, už asi končím.
Sbohem.