po neskutečně dlouhé době sem zase píšu a popravdě, vůbec nevím, co bych měla napsat. Mám rozepsaných asi milion článků a nějak se nemůžu Poslední dobou se mi zdá, jako bych byla v nějakém snu. Nemyslím to tak, že bych se měla tak dobře, ale když spíte a zdá se vám nějaký sen, čas je tam zamlžený, vlastně ho ani nevnímáte a pak se probudíte a zdá se vám, že jste spali tak tři sekundy.
No a nějak tak já teď vnímám život. Každý den si říkám, jestli je to skutečné, protože nějak pořád nechápu, co se to děje. Když jsem v nemocnici a někde uvidím napsané své jméno, tak se úplně leknu a v hlavě se objeví myšlenka, že já jsem přece úplně v pořádku, tak proč tam to jméno je. Takhle napsané se to zdá zvláštní, možná i šílené, ale takový teď můj život je.
Sedím teď ve svém pokoji, vzpomínky i myšlenky mám zamlžené jako ve snu a pomalu přestávám chápat, kam zmizel všechen ten čas. Mám pocit, jako kdybych se já zasekla v čase, ale ostatní šli dál. Když si píšu s někým z mé
Opravdu moc bych chtěla kočku. Nedokážu pochopit, proč nám
Popravdě netuším, jestli tento článek vůbec vydám. Hodil by se spíš do nějakého soukromého deníku než na blog.
Takže pokud toto čtete, tak gratuluji, znáte mě zase o něco lépe.
Eli Tmtw
