Na tento článek se těším už opravdu hodně dlouho, ikdyž jsem za tu dobu, co jsem nemohla přidávat ztratila všechny moje čtenáře (ne, že by těch čtenářů bylo předtím nějak víc :D). Každopádně si můžete pustit tuhle naprosto dokonalou písničku jdeme na to.
Takže. Vrátíme se trochu do minulosti, konkrétně do 14. dubna, kdy se mi zabavil notebook. Stalo se to ze dvou důvodů.
1) Neučila jsem se na příjmačky tak intenzivně, jak bch měla.
2) Vychází mi dost, dost, dost špatný známky, no.
No a tak se mi zabavil notebook s tím, že pokud se nedostanu, tak ho už nikdy neuvidím. A samozřejmě by t nebylo ono, kdyby se to celé nezkomplikovalo.
16. dubna jsem dělala první příjmačky na Gvid a byla jsem dost nervózní, protože jsem na notebooku byla dost závislá a byl to celkem nezvyk, přijít domů ze školy a učit se až do večera, takže i když jsem věděla, že budu akorát ještě nervóznější, představovala jsem si, že mi ten notebook bude navěky odebrán, můj blog zahyne a takové věci.
Potom jsem klasicky 22. a 23. dubna dělala normální příjmačky na GML a na Gvid. No a v pondělí měly být výsledky. Jenže se samozřejmě něco stalo, že ano. Na GML jsem se nedostala a Gvid se nevědělo a nevědělo se ani v úterý. Protože ikdyž jsem byla 53., takže jsem se vešla do 60ti, tak jsem nebyla přijatá.
Důvodem bylo to, že devět lidí nedělalo příjmačky, tak se čekalo na nádradní termín a výsledky z něj. Takže následovalo dlouhé, dlouhé čekání.
Teď vám s radostí můžu oznámit, že jsem se na Gvid dostala. A že po skoro dvou měsících ám svůj notebook a mám naplánovaných dost článků.
Sbohem :)
