Friday 11 March 2016

O štěstí

Zdravím.

Stále častěji vidím lidi jak jdou po ulici, sluchátka v uších, mobil v ruce a pohled bez emocí na tváři. Neříkám, že na sluchátkách nebo mobilu je něco špatného, ale je mi líto toho pohledu.
Právě sedím doma, poslouchám hudbu a jsem šťastná. Ale jak je možné, že já se smrtelnou nemocí jsem šťastná, ale lidi venku pořád smutní?

Řeknu vám, myslím si, že mám přece jen v něčem štěstí. Ano, může to znít hodně absurdně, ale uvědomila jsem si, že sice jsem na celou tu nemoc sama, ale vlastně sama nejsem. Mám naprosto úžasné přátele, kteří jsou, i když mě nevídají každý den, pořád se mnou.

Hodně jsem se za posledního víc jak půl roku změnila, říká mi to hodně lidí. Předtím jsem byla jedna z těch prázdných tváří bez emocí, která jde a nevšímá si okolního světa. Byla jsem někdy hodně zlá na lidi, na kterých mi záleží. Nechápu, jak je možné, že se mnou vydrželi, ale strašně si toho vážím.

Víte, když se vám něco špatného stane, třeba jako mně, zjistíte, kdo je opravdu váš přítel a kdo ne. Někdy vás to překvapí a zjistíte, že někomu, koho jste ani za kamaráda nepovažovali, na vás záleží víc, než někomu, koho jste za kamaráda považovali a můžete si připadat, jak kdyby vám někdo vrazil nůž do zad.
Ale o tomto jsem vůbec nechtěla psát.


Buďte šťastní, protože můžete chodit. Buďte šťastní, protože můžete vidět. Můžete cestovat, chodit po městě, jít do lesa. Dělejte věci, které vás dělají šťastnými. Važte si maličkostí. Neberte zdraví jako samozřejmost. Místo prokrastinace na počítači dělejte něco, co vás baví. Běžte ven s přáteli. Nedělejte si nic z idiotů, kteří vám nic nepřejí.
Pokud vám něco nevyjde, neutápějte se ve smutku, ale myslete na věci, která se vám povedly.

Buďte šťastní.
Eli Tmtw

Sunday 6 March 2016

Kopírování osobnosti

Zdravím.
Poslední dobou často přemýšlím o tom, proč někdo někomu bere osobnost. Nevím, jak to dělám, ale vždycky když si s někým dlouho píšu a bavím se s ním, tak začne pomalu používat stejné fráze jak já, stejný styl psaní a v horším případě i stejný styl obecně. Souvisí to trochu s ovlivňováním a myslím si, že si to určití lidé ani neuvědomují, ale to nic nemění na tom, že mi to vadí.
Každý se nechává někým ovlivňovat a ani si to neuvědomuje. Například starší sestrou, kamarádkou, celebritou nebo vlastně kýmkoli.

Ale nezamysleli jste se někdy třeba nad tím, jestli náhodou nechcete být právě vy někdo originální?

Aby to nevypadalo, že si myslím, že ovlivňování a kopírování je to stejné, uvedu to na pravou míru.
 Ovlivňování je to, když si to neuvědomujete, jak už jsem psala. Například ta starší sestra. Žijete s ní a proto máte část chování stejnou. Přeberete něco, co ona říká a ani o tom nevíte.

 Ale kopírování je, když máte něco jako vzor a začnete se úmyslně oblíkat jako ta osoba, stejně se vyjadřovat a podobně.
Na tom, že každý má nějaký vzor a inspiruje se ním ale není nic špatného, nechci, aby to tak vyznělo. Ale všechno má své hranice.
 Řeknu vám příklad. Já se snažím se nějakým způsobem odlišovat a tak si pořád vymýšlím nové hlášky a nějaká nová slova. A když mi někdo něco z toho vezme, tak už se vlastně neodlišuju a je to, jako kdybych si povídala nebo psala sama se sebou a to přece nechci. Tak si řeknu fajn a vymyslím něco nového. A ten člověk mi to vezme znova.
Nejsem nějaká slavná osobnost, ale i tak mi hodně lidí moje chování bere.

Proto vás prosím, snažte se něčím odlišovat. Protože lidi se s vámi chtějí bavit kvůli vaší osobnosti, na kvůli osobnosti někoho jiného. Teď myslím teda někoho normálního, nemyslím idioty.

No nic, to bude asi všechno. Moc jsem tento článek nepromýšlela, prostě jsem naštvaná, tak jsem se musela vypsat.