O štěstí

Zdravím.

Stále častěji vidím lidi jak jdou po ulici, sluchátka v uších, mobil v ruce a pohled bez emocí na tváři. Neříkám, že na sluchátkách nebo mobilu je něco špatného, ale je mi líto toho pohledu.
Právě sedím doma, poslouchám hudbu a jsem šťastná. Ale jak je možné, že já se smrtelnou nemocí jsem šťastná, ale lidi venku pořád smutní?

Řeknu vám, myslím si, že mám přece jen v něčem štěstí. Ano, může to znít hodně absurdně, ale uvědomila jsem si, že sice jsem na celou tu nemoc sama, ale vlastně sama nejsem. Mám naprosto úžasné přátele, kteří jsou, i když mě nevídají každý den, pořád se mnou.

Hodně jsem se za posledního víc jak půl roku změnila, říká mi to hodně lidí. Předtím jsem byla jedna z těch prázdných tváří bez emocí, která jde a nevšímá si okolního světa. Byla jsem někdy hodně zlá na lidi, na kterých mi záleží. Nechápu, jak je možné, že se mnou vydrželi, ale strašně si toho vážím.

Víte, když se vám něco špatného stane, třeba jako mně, zjistíte, kdo je opravdu váš přítel a kdo ne. Někdy vás to překvapí a zjistíte, že někomu, koho jste ani za kamaráda nepovažovali, na vás záleží víc, než někomu, koho jste za kamaráda považovali a můžete si připadat, jak kdyby vám někdo vrazil nůž do zad.
Ale o tomto jsem vůbec nechtěla psát.

Buďte šťastní, protože můžete chodit. Buďte šťastní, protože můžete vidět. Můžete cestovat, chodit po městě, jít do lesa. Dělejte věci, které vás dělají šťastnými. Važte si maličkostí. Neberte zdraví jako samozřejmost. Místo prokrastinace na počítači dělejte něco, co vás baví. Běžte ven s přáteli. Nedělejte si nic z idiotů, kteří vám nic nepřejí.
Pokud vám něco nevyjde, neutápějte se ve smutku, ale myslete na věci, která se vám povedly.

Buďte šťastní.
Eli Tmtw